|
|
Německý
malíř a grafik. Třetí z osmnácti dětí Albrechta Dürera z
Uherska přestěhovaného zlatníka, jenž se 1455 usadil v Norimberku,
kde se oženil s dcerou svého mistra, Barborou Holperovou. Albrecht Dürer se
nejdříve vyučil v dílně svého otce zlatnictví, ale záhy
prokázal malířské nadání. Již 1484 kreslí podle zrcadla vlastní
podobiznu (Vídeň, Albertina) a 1485 Madonu s děťátkem a anděly
(Západní Berlín, Stiftung Staatliche Museen, Kupferstichkabinett). Když mu
otec dovolil, aby se věnoval malířství, vstoupil 1486 do dílny M.
Wolgemuta, tehdy nejpřednějšího malíře v Norimberku. 1490-94
podnikl cestu do Kolmaru, během níž se pravděpodobně stavil ve
Štrasburku, Augšpurku a Basileji; v Kolmaru chtěl navštívit M.
Schongauera, který však mezitím zemřel. Po návratu do Norimberka se
Dürer oženil 1494 s Anežkou Freyovou. 1495 podnikl první cestu do Itálie.
1497 založil v Norimberku vlastní dílnu. Brzy se důvěrně spřátelil
se všemi významnými osobnostmi rodného města, zvláště s učeným
a duchaplným patriciem Willibaldem Pirchheimerem. 1505-7 podnikl druhou cestu
do Benátek. Sdružení německých obchodníků (Fondaco dei Tedeschi)
objednalo u něho obraz Klanění P. Marii, známý jako Růžencová
slavnost (P. Marie korunuje růžovým věncem císaře Maxmiliána
I. a papeže Julia II.). Přestože mu benátská rada nabízela 200 dukátů
ročního důchodu, vrátil se 1497 do Norimberka. 1520-22 cestoval do
Nizozemí, kde byl přijat s poctami jako slavný malíř. Seznámil se
zde s řadou umělců a s Erasmem Rotterdamským. Městská
rada antverpská mu nabízela dům a 300 zlatých ročního důchodu,
ale Dürer odmítl a vrátil se domů. Dürerova velikost spočívá v
geniálním spojení renesanční touhy po uměleckém řádu se středověkou
zálibou pro mnohost, rozmanitost a tajemnost. V jeho díle se prolíná snaha po
vědeckém objektivním poznání s fantastičností. Byl prvním
universálním německým umělcem, který usiloval o svobodu uměleckého
tvoření; stýkal se s intelektuály své doby a výměna názorů s
nimi mu byla životní potřebou. Hodně cestoval, poznával kulturní střediska
své doby a tím přerůstal úroveň maloměsta a stával se světovým
občanem a umělcem. Byl zároveň malířem, dřevorytcem,
mědirytcem a spisovatelem teoretických knih o perspektivě a
proporcích; své teoretické studie uložil do knihy Underweysung der messung mit
zirckel und riehtscheydt (Norimberk), v níž vyložil pravidla perspektivy,
stínování těles ap.; po jeho smrti vyšla ve čtyřech dílech
jeho práce o proporcích lidského těla (1528). Dürer začal jako
zlatník; cizelovanou kresbou se vyznačuje celé jeho dílo. Dürerovým
velkým vzorem byl Schongauer, zejména jeho grafická tvorba. Při první
cestě do Itálie na Dürera nejsilněji zapůsobil Mantegna, jehož
prostřednictvím poznával antiku; původní antické umění Dürer
nestudoval; nikdy se také nedostal do Říma. Po druhé přijel do
Benátek jako slavný grafik, jehož ctižádostí bylo stát se významným malířem.
Teprve tehdy dozrál jako umělec, ovládající své výrazové prostředky
s plnou svobodou. Opustil formy pozdní gotiky a vytvořil osobitou
syntézu italských renesančních prvků s německou uměleckou
tradicí. Dürer byl významnější grafik než malíř. Jeho obrazy, jichž
nevytvořil více než sto, udivují pečlivostí a čistotou svého řemeslného
provedení, přesností kresby a jasnou barevností. Podle vlastního svědectví
podmalovával své deskové obrazy pětkrát i šestkrát. Dürerův celkový
umělecký vývoj šel k stále větší jednoduchosti, uměřenosti
a vnitřní monumentálnosti; na konci jeho díla stojí obrazy Čtyři
apoštolové, přerůstající duchovním soustředěním obvyklou
lidskou míru. Dürer byl vynikajícím portrétistou. Nejpodrobnější studium
každého drobného detailu dovedl spojit s přesnou a pronikavou
psychologickou charakteristikou; hloubku Dürerovy introspekce ukazují jeho
autoportréty. Základem Dürerova umění byla vždy kresba. Málokterý světový
malíř se mu vyrovná exaktností postřehu a dokonalým ovládnutím
vyjadřovacích prostředků. Kreslil vším, štětcem, uhlem, křídou,
tužkou (kovovou) i perem. Nejmilejší mu byla perokresba. Přestože skvěle
ovládal techniku, má každý list osobitý výraz, kontury postupem času
získávají na síle a pádnosti, modelace dostává hloubku a stává se svobodnější.
Dürerovy kresby tvoří dvě skupiny; jednak jsou to náčrty
obrazových kompozicí nebo studie detailů, hlav, rukou, drapérií, jednak
volné kresby krajin, zvířat, květin a podobizen, které již
nesloužily jako přípravný materiál pro malbu, ale měly smysl samy v
sobě. V kresbách krajin, lehce kolorovaných akvarelem, stojí Dürer na počátku
novověké krajinomalby. Nejvýznamnějším a také nejslavnějším
Dürerovým oborem byla grafika, dřevoryt a mědiryt. Prvním velkým
dílem, jímž překonal tehdejší německý dřevoryt, který zvláště
v Norimberku dosáhl významné úrovně, byl cyklus Apokalapsy (1498).
|