Závažným úspěchem, od nějž se odvíjí hrozba či naděje klonování člověka, bylo narození zdravého jehněte a později i telete, jejichž základem byla jádra buněk dospělého organismu. Studie z roku 1997, publikovaná pracovníky Roslinova institutu, která popisuje výsledky dosažené transplantací jader embryonálních buněk, odstartovala polemiku nad úvahou o aplikaci těchto metod na člověka. Polemika se velice rychle vymanila z odborných kruhů a zasáhla nejširší veřejnost. Dnes se otázkami klonování člověka snad ani tak netrápí vědci jako spíše předsedové senátu, parlamentů a prezidenti. Uvědomují si, že jde o zlomovou situaci, která se bude týkat všech dalších lidských pokolení a jejich pobytu na zeměkouli, a proto se jejich váhavý přístup mění v horečné hledání východisek. Objevují se různá soukromá, oficiální i mediální prohlášení. Vznikají a jsou ustavovány komise, výbory a pracovní skupiny, které vypracovávají návrhy zásad, popřípadě opatření na nejrůznějších úrovních.
Projednávají se možnosti získání finančních zdrojů, ale i
úpravy trestního zákoníku. (Například v Anglii lze „přenos jader“
trestat vězením do 10 let, nebo vysokou pokutou.
Klonování vlastně není nic jiného než vytváření kopií, tedy
kopírování, a v biologii se zdaleka nevztahuje jen na klonování
savců. Naopak. Daleko častěji se používá u jiných organizmů
a jejich částí.
Například klonování rostlin zná snad každý. Utrhnete kus, necháte
zakořenit ….a klon je na světě. Ale co třeba klonovat DNA,
proteiny nebo jednobuněčné organismy?
Naklonovat určitou část DNA nějakého organizmu,
většinou určitý gen, patří mezi nejčastější typ
klonování. Na pomoc přicházejí bakterie. Pokud zařídíme, aby se kus
Dna nebo gen, který chceme naklonovat, stal součástí plazmidu, můžeme
ho vést do bakterie a ta nám tento gen namnoží. Plazmid tak slouží jako
nosič klonované DNA. Po namnožení v bakteriích už stačí jen
plazmid z bakterie znovu získat.
Velkým pokrokem v této oblasti byla ovce Dolly (1996)
Ta vznikla zcela rozdílně, tzv. jaderným transferem. Genetická
informace z dospělé ovce byla vložena do aktivovaného vajíčka.
Tím se podařilo do té doby neočekávané. Buňka, jejíž vývoj byl
plně dokončen a byla plně specializována na určité funkce,
se vrátila zpět do původního stavu a dala vznik novému geneticky
identickému jedinci.
Netradičním způsobem se můžeme podrobně seznámit
s celou problematikou klonování na stránkách projektu „Biologi“
z University v Arizoně.
Pojmy: Klon
= skupina buněk geneticky zcela totožných a vzniklých dělením
z jedné buňky
Klonování = množení buněk či zárodků, ale také
úseků dědičné informace, jímž se
získá
populace identického složení (charakteru, vlastností) jako byl
výchozí materiál.
DNA
= zkr. deoxyribonukleová kyselina. Druh nukleové kyseliny, která je základem
dědičné
informace.
Plazmidy
= kruhové DNA, vytvářejí jakýsi dodatek genetické informace bakterie.
Jsou
malé a uvnitř bakterie se dobře množí, to je pro klonování kusů
genů
klíčové.
Replikace
= proces zdvojení DNA
Nejčastější dotazy ke klonování:
Je klonování
nepřirozené?
Ne tak docela. Některé organismy se v přírodě množí
pouze klonováním. Nejsou to jen bakterie a kvasinky, ale také i větší
organismy jako hlemýždi a krevety.
Mohl by nějaký
pomatenec nebo fanatik naklonovat Hitlera?
Ano. Ale je to velice nepravděpodobné. Hitlera nejspíš
udělala hrozivým diktátorem situace v Německu, než jeho
genetická výbava. Jeho tvůrce by se možná divil, co by mu místo
původního Hitlera vyrostlo.
Je možné použít lidské klony
jako zásobníky orgánů?
Pravděpodobně ano. Předpokládá se, že orgány pocházející
od našich klonů nebudou naším tělem odmítnuty a budou lépe
akceptovatelné než od kteréhokoliv dárce.
Může být klonování použito k vytvoření „supervojáka“ nebo extrémně inteligentních lidí?
Zatím ne. Při samotném klonování se vytváří kopie, nic se
nemění ani nevylepšuje. Čistě teoreticky by to šlo jedině v kombinaci
s genetickou modifikací, ale to je ještě daleko.
Může klonování
zachránit ohrožené druhy zvířat?
Ano. Klonování však neřeší problém vymírajících druhů. Ty
vymírají, protože jim člověk ničí jejich původní životní
prostředí.
Může být klonování
zneužito?
Ano, klonování může být zneužito stejně jako jakýkoli jiný
objev nebo vynález, který kdy člověk vymyslel. Z lonování
můžeme mít ale i nesmírný užitek. Záleží na tom, jak s ním naložíme.
Klonování je podle mého názoru další krok,
který bychom měli udělat. Souhlasím s názorem, že je to taková
hra na bohy. Ale je před námi možnost něco zlepšit (ale také zhoršit)
náš život a naše životní podmínky. Nemusí se už rodit mentálně postižené
děti, lidé s nevyléčitelnými nemocemi. Nemuseli bychom se dívat
jak náš přítel, přítelkyně, manžel, dítě umírá na nemoc, na
níž není léku. Stačilo by odebrat vzorek tkáně a naklonovat ji. Dala
by se tímto způsobem obejít třeba rakovina než by zasáhla celé
tělo. Postižený orgán by se vyoperoval a voperoval naklonovaný.
V tomto vidím obrovský přínos. Bude možné naklonovat třeba
dinosaury a zaplnit tak velkou mezeru v poznávání života těchto dávno
vyhynulých obrů. Všichni jsme si vědomi toho, že klonování je úzce a
nevyhnutelně spjato s genetikou, takže pokud budu trochu fantasta,
možná někdy v budoucnu budeme shopni dýchat třeba dusík,
čímž by se okruh schopnosti přizpůsobení se mnohonásobně
zvětšil. Podle mého názoru je to jakási nesmrtelnost, po níž stovky let
toužíme. Můžeme v lidech potlačit vražedné pudy, životně
nebezpečné deviace v chování apod. Ovšem v potlačování
citů už by na druhou stranu náš život postrádal takovou tu jiskru, která
dělá život životem a nemám na mysli to špatné. Mám na mysli ty věci,
na něž třeba rádi vzpomínáme, jako když jsme ukradli na zahradě
u sousedů třešně a pak nám z nich stejně bylo
špatně. Kdyby se potlačili špatné vlastnosti a přidala by se
k tomu perfektní postava modelky či svalovce, každý by prožíval
skvělé dětství, perfektní život bez problémů a to
určitě není to co chceme. Všeho moc škodí jak říká jedno
z nejmoudřejších přísloví.
Klonování řeší problém neplodných nebo
homosexuálních párů. Klon by byl vždy kopií jednoho ze dvou partnerů,
takže by měli další možnost vedle adopce jak mít potomka.
Myslím si, že není dobré zakazovat klonování, protože může nastat
veliký problém zajistit, aby se tento zákaz dodržoval, zejména
v některých zemích. Je daleko lepší mít nové techniky na očích,
než nelegálně. Vždy tu budou lidé chtějící to zneužít. Problém ovšem
neřeší ani pokud by se klonování stalo tajným projektem světových
vlád. Myslím, že je na čase vytvořit jakési nezávislé a nestranné sdružení
vědců, kteří by pracovali na tomto projektu. Je to
pravděpodobně utopie vytvořit něco takového v dnešních
podmínkách, ale jiné východisko zatím nevidím. Lidé totiž nejsou natolik
způsobilí, aby tohoto vynálezu nezneužili. Můžeme číst v historii,
že se tak už mnohokrát stalo. Atomová bomba jako příklad za všechny.
Výborný nápad o čisté a levné energii a jak skončil.
Jsem si vědom toho, že takové sdružení je opravdu utopie,
zároveň si myslím, že by bylo třeba něco takového vytvořit.
Nadnárodní megakorporace totiž ovládají náš svět a dokonce už ani
světové vlády nemají takovou moc jako tyto giganty. Jsou jakousi šedou
eminencí v pozadí všeho. Diktují si podmínky, které ve většině
případů nejsou ve prospěch budoucnosti lidstva, a tudíž by mohly
ovlivňovat tento projekt ve svůj prospěch. S mou utopií se
ovšem nese řada problémů jako financování, místo výzkumu atd.
Uvědomujeme si, že klonování není evoluce, jen vytváříme tu samou
věc nebo ji popřípadě pozměňujeme?
Pozměňujeme ji a tudíž ji specializujeme na určité
podmínky. Čím větší specializace, tím větší náchylnost ke
změně prostředí, tím větší šance, že když se něco
náhle změní a podmínky, na něž je specializace cílena neexistují nebo
mizí, organismus nepřežije tuto změnu. Je už natolik specializován,
natolik závislí na určité věci, že už bez ní nemůže žít.
Klonováním odbouráváme přirozený výběr zajišťující nám
rozmanitost a pozměňováním přirozenou evoluci, která z nás
udělala to, čím jsme nyní. Zasahujeme čím dál tím víc a tímto
bychom zasáhli hodně rázně.
Položme si otázku, chceme být stejní i za 1000 let?
Hrajeme si s něčím, co nevíme, co může udělat,
v této chvíli si musíme uvědomit nedozírné následky. Možná si je ani
nechceme přiznat nebo naše touha po poznání a neustálého měnění
je silnější. Tak či tak následky odsouváme na druhou kolej. Copak se
nikdy nepoučíme? Hlavní otázkou podle mě není, jestli klonování
zlegalizovat, ale zdali chceme, aby nám klonování tolik zasáhlo do života.